Moudrost světská a moudrost křesťanská
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. Stojí totiž v Písmu: ‚Způsobím, že k ničemu nebude moudrost moudrých a že vezme za své chytrost chytrých.‘ A kampak se poděli mudrci? Kampak znalci Zákona? Kam světští myslitelé? Neukázal Bůh, jak pošetilá je lidská moudrost? A protože svět pro samou „moudrost“ nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.
Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých (lidí) podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako (dárce) moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. (1. Korinťanům 1, 18 – 30)
Boží slovo dnešní slavnosti sv. Otmara dává do ostrého protikladu dvě moudrosti. První je moudrost Boží, která je skutečná a pravá. Nad tímto tématem se zamýšlí nejen sv. Pavel, jak jsme to slyšeli Druhá je moudrost světská, kterou svatý Jakub charakterizuje těmito slovy (Jak 3,15): „To není moudrost, jež přichází shora, ale pozemská, živočišná, ďábelská.“ A o něco dále: (3,17): „Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká.“
Co je to moudrost?
Moudrost je umění správně se rozhodovat za různých okolností. Člověk, který se nechává vést Boží moudrostí se rozhoduje ne podle toho, co chce sám, nebo podle toho, co chce tento svět (většina), ale podle toho, co chce Bůh.
Počátek moudrosti je bát se Hospodina, tak hovoří kniha Moudrosti. Jde o bázeň před Hospodinem, ne však strach z Hospodina. Uznávám Boha za svého Pána, a proto se snažím myslet, mluvit a jednat tak, jak si to přeje Bůh. Vzorem této pravé moudrosti je Ježíš Kristus. Jeho posláním bylo naplnit vůli nebeského Otce. Ježíš byl bez hříchu, žil spravedlivě. Snažil se získat pro Boží moudrost i nás, hříšníky.
Někteří lidé Ježíše i jeho Moudrost přijali, jiní se mu postavili na odpor. Odpůrci Ježíšovi byli vedeni světskou moudrostí (falešnou, živočišnou a ďábelskou). Byli bezbožníci, tzn. žili ve skutečnosti bez Boha. Proto nemohli snést Božího Syna ani jeho učedníky.
O tom dále také píše kniha Moudrosti: „Číhejme na spravedlivého…“ Číhat jako lovec na zvěř. Snažit se spravedlivého zaskočit, překvapit. Kolikrát se snažili Ježíšovi odpůrci Spasitele zaskočit. Chtěli ho přivést k výrokům, za které by Ho mohli obžalovat. Neuspěli. Když Ho nemohli umlčet slovy, snažili se Ho zabít: „Odsuďme ho k hanebné smrti, zda najde ochranu, jak říká.“ Podobně se střetává moudrost Boží se světskou moudrostí v křesťanech, kteří musí čelit útokům bezbožných. Byli to apoštolové, mučedníci a vyznavači.
Nejen sv. Otmar, který byl vězněn a mučen, ale i třeba Matka Tereza neměla jen obdivovatele, ale i nepřátele, kteří hanobili její práci. Její práce pro nejchudší strhávala masku tomuto světu, který žije pro zisk a peníze, který vede člověka k sobectví a lhostejnosti k utrpení druhých. Jako skutečně moudří se projevili mnozí křesťané za doby komunismu. Byli bezbožníky nuceni zapřít svou víru, ale zůstali Kristu věrní. Raději ztratili práci, majetek a postavení. Mnozí křesťané však selhali, nechali se vést světskou moudrostí.
Ale ani dnes není doba jednodušší než tenkrát i dnes se máme ptát , jakou moudrostí se dáváme vést. Zdali světskou, kdy žijeme, jak chceme my, jak chce svět, podle veřejného mínění většiny; abychom nenarazili, abychom na sebe neupozorňovali. Tak jednají bezbožní. To nejsou jen ti, kteří v Boha nevěří, ale i ti, kteří žijí tak, jako by Bůh nebyl. Máme se vést Boží moudrostí, vždy se rozhodovat podle Boží vůle, podle Božích přikázání. I naším pokrmem má být konání vůle nebeského Otce.
(Moudrost Boží a moudrost světská :: Stránky otce Jiřího (webnode.cz) – upraveno)
