Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ (Ježíš) mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „ Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: `Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.‘ Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“
V dnešním evangeliu položí Ježíšovi znalec Zákona otázku: „A kdo je můj bližní?“. Ježíš na tuto otázku naváže příběhem O milosrdném Samaritánovi. Nám se často zdá, že je to odpověď na tu otázku, kterou položil znalec Zákona. Striktně vzato však to odpověď na jeho otázku není, a ta správná odpověď je tam nevyřčena. Ježíš totiž vypráví příběh, který ukazuje jak jedná bližní vůči těm druhým. Jinými slovy, ta otázka znalce Zákona je nesprávná. Dvě nejdůležitější přikázání jsou milovat Boha a bližního jako sebe sama, ale tam kde první otázka je, kam až sahá okruh těch bližních, co mám povinnost milovat, tam o lásce k bližnímu nelze mluvit. Stejně tak, když se ve vztahu k Bohu začnu ptát, co je povinné a co už ne, tak tam o lásce k Bohu nelze mluvit. Zkrátka, v postoji, který okřídleně označujeme – „Aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ – nelze najít lásku.
Ptejme se tedy: Jaká je naše láska k Bohu a k bližnímu?
Je naší hlavní starostí milovat Boha a nebo oddělovat co je povinné, a co už nemusím?
Je naší hlavní starostí milovat bližního a nebo hledat vymezení, abych zjistil, koho už milovat nemusím, popřípadě co vůči bližnímu musím a co už ne?
Tam kde se ptáme na povinné a nepovinné v životě s Bohem, tam už lásku k Němu nenajdeme, stejně tak by láska k bližnímu byla marně hledána tam, kde se člověk ptá, kdo je můj bližní a následně co pro bližního musím udělat a co už ne.
