Proč se mají zpovídat knězi, který je možná ještě hříšnější jak my?

Lidé se často ptají, proč se mají zpovídat knězi, když se mohou zpovídat přímo Bohu. Ve skutečnosti tím chtějí říct, proč se mají zpovídat knězi, který je možná ještě hříšnější jako oni.
Když jste občanem nějakého státu, máte nějaké práva a povinnosti. Stejně však jisté práva nemáte, pokud nezastáváte určitou funkci. Pokud se dostanete na takovou funkci máte práva, které ostatní běžní lidé nemají. Funkce předpokládá, že byste měli mít i určité osobní kvality na její provádění, ale i když je nemáte, právy disponujete. Pokud máte funkci, disponujete mocí z ní vyplývající, bez ohledu na to, zda jste morálně způsobilý ji zastávat.
Kolik starostů, ministrů či premiérů na světě je morálně mnohem horších, jako jsou běžní, řadoví občané, nad nimiž vládnou. Přesto, mají moc, kterou oni nemají a tato moc pramení právě z funkce, kterou zastávají.
Ježíš udělil apoštolům také moc, vyplývající z titulu přijetí svátosti kněžství. Jeho součástí je administrování svátostí věřícímu lidu. Nebudu na tomto místě rozebírat všechny svátosti, ale zaměřím se na Svatou zpověď, která je v centru mé úvahy. Představme si, že jedete na dovolenou a mezitím Vás vykradou. Soused přichytí zloděje a řekne mu za Vás, že mu odpouští, že sice vykradl celý Váš dům, ale může jít v klidu, je to v pořádku. Dávalo by to logiku? Jediný, kdo může stanovit podmínky odpuštění jste Vy jako oběť. Vy řeknete, co je třeba a jak je třeba postupovat, abyste vy přestali cítit křivdu. Stejně je to i se Svatým zpovědí.
Odpustit může jen ten, komu se ublížilo. Každý hřích, zda osobní nebo společenský je hříchem, protože je proviněním vůči Bohu. Proto Bůh v osobě Ježíše stanovuje podmínky a okolnosti, za kterých odpuštění je platné. Kristus jako oběť, uvedl podmínky, za kterých je odpuštění platné a pověřil tím kněze. Co rozváže je rozvázáno, což svážou je svázané. To jsou podmínky a forma odpuštění. Kněz při udělování svátosti je pouze Kristovým nástrojem. Kněz propůjčuje svůj hlas během zpovědi Kristu. Kristus přes kněžský hlas říká: „Odpouštějí se ti hříchy.“
Kněz je vázán pod hrozbou automatické exkomunikace tzv. zpovědního tajemství. Za žádných okolností nemůže kněz nikomu prozradit hříchy člověka. Je to právě proto, že hříchy, které se kněz dozví, nepatří jemu. Nestávají se součástí jeho informací, ale patří Kristu. Ani jeden hřích nemůže prozradit, ani kdyby měl za to podstoupit smrt. A dějiny jsou bohaté na příklady, kdy kněží při obhajobě zpovědního tajemství podstoupili smrt. Ani jeden hřích není individuální. Každý má nějaký dopad na bližního a především na církev. V ranné církvi dokonce i zpověď byla veřejná. Bylo to tak proto, že hříchy ničí Církev a věřící měli právo vědět, jakým způsobem a kdo na církev, na Kristovu nevěstu, hříchem zaútočil.
Pokud se stydíme za hříchy před knězem, jak se budeme stydět za hříchy před Veleknězem, kterým je Kristus. Zpověď je vždy příležitostí se na to zveřejnění svých hříchů, připravovat. Nic na konci totiž nezůstane skryté.
Ven. arcibiskup Fulton J. Sheen