Německo zveřejnilo za rok 2018 největší nárůst vystoupení věřících z církve. V této souvislosti je dobré si připomenout prorocká slova vyslovená Josephem Ratzingerem v roce 1969 o budoucnosti církve.
„Budoucnost církve vzejde z těch, jejichž kořeny jsou hluboké a kteří žijí plností víry. Nevzejde od těch, kteří se přizpůsobují danému okamžiku nebo od těch, kteří jen druhé kritizují a považují se za měřítko posuzování věcí.
Obnova nebude pocházet ani z těch, kteří si volí snadnější cestu, kteří opouštějí víru, prohlašují, že vše, co klade požadavky na člověka, co požaduje, aby se člověk obětoval, je falešné, nadměrné, tyranské a legalistické. Na druhé straně toto všechno skrývá v sobě pozitivum.
Budoucnost Církve bude opět, tak jako tomu bylo v minulosti, určována světci doby. Jsou to ti, jejichž mysli sahají hlouběji než jsou slogany dne. Jsou to ti, kteří vidí dál než vidí jiní, protože jejich životy jsou postaveny na širší realitě. Nesobectví, kterým člověk získává svobodu se dosahuje pouze konáním malých denních skutků sebezáporu. Jen pomocí této osobní oběti se člověku postupně a pomalu otevírají oči. Člověk vidí jen v rozsahu jak žil a trpěl. Skutečnost, že dnešní člověk stěží umí vnímat existenci Boha, je proto, že pomocí narkotik a všech forem slasti a opojení uniká pohledu do hloubky vlastního bytí. Tímto způsobem hloubka našeho bytí zůstává před námi uzavřena a neznáma. Je pravdou, že člověk dokáže skutečně vnímat jen srdcem. Proto jsme takoví slepí!
Jak toto všechno na nás působí? Zaprvé je třeba říci, že všechny ty řeči, že církev bude bez Boha a bez víry, jsou žvásty. Lidé nepotřebují Církev, která bude vyznávat jen akčnost a modlitba by měla být formou politického manifestu. Taková Církev bude nadbytečná a nepotřebná, proto taková církev zničí samu sebe. To, co zůstane je Církev Ježíše Krista. Je to církev, která pevně věří, že Bůh se stal člověkem a jako obětní beránek za naše hříchy otevřel člověku brány nebe. Kněží, kteří vidí církev jako politickou instituci, budou nahrazeni psychoterapeuty a specialisty z jiných oblastí. Na druhé straně kněz, který není žádným specialistou, který se na okraji neohlíží na to, co se odehrává, kněz, který se v Božím jménu dává k dispozici druhým lidem, který při nich stojí v jejich bolestech, v jejich radostech, v jejich obavách a touhách, takový kněz bude určitě v budoucnu potřebný.
Pojďme však dále. Z krize dnešní Církve vzejde Církev zítřka. Bude to církev, která hodně ztratila. Stane se malou a bude muset znovu začít jakoby od začátku. Nebude schopná zaplnit a starat se o všechny ty nemovitosti, které vznikly v době nadbytku. Přímo úměrně tomu, jak bude klesat počet jejich členů, ztratí i mnoho ze sociálních privilegií. Bude připomínat spíše dobrovolnou organizaci, do které se vstupuje čistě svobodným a vědomým rozhodnutím.
Na druhé straně jako malé společenství, bude klást mnohem vyšší nároky na angažovanost svých členů. Bude muset objevit i různé formy služby, i z řad těch, co vykonávají jinou profesi. Ve víru všech těchto změn, církev znovu objeví to, co vždy bylo v samotném středu, víru v Trojjediného Boha, v Ježíše Krista, který se stal člověkem, v Ducha svatého a to až do konce časů. Ve víře a modlitbě znovu objeví svátostí jako zdroj uctívání Boha a ne jako subjekt liturgického bádání.
Tato obnovená Církev bude více duchovní církví. Nebude koketovat s politikou, ani s pravicí, ani s levicí. Chodit na mši bude obtížné, protože krystalizace a ujasnění učení, bude stát hodně vzácné energie. Stane se chudou a bude to Církev zanedbaná a ponižována lidmi. Nebude to krátké období. Bude to trvat dlouho a to stejně, jak dlouho trval přechod z falešného progresivizmu na prahu Francouzské revoluce, kdy se jen ten biskup považoval za moudrého, který si dělal posměch z dogmat.
Na prahu 19. století dokonce bylo módní říci z tohoto prostředí, že Bůh možná neexistuje vůbec. Církev vykvete jako duchovní a jednoduchá. Člověk ve světě, který umí plánovat a kontrolovat bude pociťovat úplnou osamocenost. Ve chvíli, kdy člověk ztratí ze zřetele Boha, odhalí svou ubohost. Tento osamocený člověk pak setká s maličkou skupinu věřících a ta ho osloví. Bude to pro něj nové poznání. Takto přijde k odpovědím na otázky, které si v skrytu kladl.
Je zřejmé, že církev bude čelit velmi těžkým časům. Skutečná krize ještě nezačala. Budeme čelit nepředstavitelným otřesům. Jsem si však jistý co z toho všeho vzejde. Nebude to církev, která má politickou moc, ale má víru. Nebude to církev, která má významný sociální status, ale bude se těšit z rozkvětu nové víry a duchovnosti.
Zdroj: Interview 1969
