26. září
Justina pocházela z Antiochie, kde se narodila okolo roku 230 po Kristu. Její otec byl pohanský kněz Edessaios a matkou jistá Kleodonie, vyznavačka téhož náboženství. Když jednou Justina seděla při otevřeném okně, zaslechla slova jáhna Praélia o Kristu a taně začala chodit do křesťanského chrámu. Nejdříve uvěřila ona sama, no pod jejím vlivem i rodiče. Později se Edessaios stal knězem a Justina se rozhodla zachovat panenství.
Justiny si všiml jakýsi mladík jménem Aglaidos. Delší čas usiloval získat její přízeň, ale bezvýsledně. Jeho touha byla taká silná, že se dokonce pokusil Justinu znásilnit, ale zachránili jí sousedé, kteří zaslechli volání o pomoc. Vášní zmítaný Aglaidos se rozhodl navštívit v dané věci Cypriána.
Cyprián pocházel ze slavného severoafrického Kartága, ale bydlel v Antiochii. Když se narodil, rodiče ho zasvětili pohanskému bohu Apollónovi. Když dovršil sedmý rok, byl svěřen mágům, aby ho naučili svému řemeslu. Když mu bylo deset let, byl poslaný na Olymp, který pohané považovali za místo přebývání božstev, aby se připravil na službu pohanského kněze. Tam se naučil svolávat blesky a déšť, působit škody sadům, vinicím a polím, sesílat na lidi choroby a mnohým podobným věcem. Po dovršení patnácti let se stal učedníkem sedmi velkých pohanských kněží a cestoval po celém světě. Jako učedník pobýval celé roky v Argu a Lakedaimóně na Peloponésu, v Tauropolu na ostrove Ikaros, v egyptském Memfisu a v mezopotámském Babyloně. Takto se stal všeobecně známým, uctívaným a obávaným člověkem.
Výše řečený Aglaidos tedy navštívil Cypriána a slíbil mu peníze, když způsobí že Justina bude po něm toužit. Pro Cypriána byly tyto věci vždy velmi jednoduchým úkolem, proto řekl mladíkovi: „Způsobím, že samo děvče bude hledat tvou lásku a pocítí ještě silnější vášeň k tobě, než ty cítíš vůči ní.“ Cyprián vzal svoje knihy a obstaral si tekutinu, kterou pak dal dal Aglaidovi, aby jí tajně pokropil Justinin dům. Když večer o deváté hodině Justina vstala na modlitbu, jak to měla ve zvyku, pocítila ve svém těle takovou vášeň, jakou ještě nikdy předtím. Vřela v ní krev, přicházel jí na mysl Aglaidos a další představy. Když to vše trvalo dost dlouho, Justina pochopila, že jde o pokušení od ďábla, proto se začala modlit ještě usilovněji a udělala znamení kříže. V té chvíli plamen vášně zhasl, představy zmizely a Justina zazpívala Bohu vítěznou píseň. Ďábel se vrátil k Cypriánovi se zvěstí, že nepochodil. Na otázku, jak je to možné, neochotně odpovídal: „Nedokázal sem jí přemoci, protože jsem na ní viděl jakési znamení, které ve mně vyvolávalo hrůzu.“
V následujícím období Cyprián postupně zkoušel různé magické praktiky, ale bezvýsledně. Tehdy ponížený a rozhněvaný přivedl nejen na Justinu, ale i na dobytek a mnohých obyvatel města, různé choroby a bolesti. Dívka se však nepřestávala modlit a dokonce svůj duchovní zápas ještě zintenzivnila. Díky tomu choroba ustala. Cyprián, ohromený neočekávanými událostmi, krom jiného řekl ďáblu: „Ty ničiteli a svůdce všech, ty prameni každé nečistoty a poskvrny, teď jsem poznal tvoji bezmocnost! Když se totiž bojíš i znamení kříže a třeseš se před Kristovým jménem, co budeš dělat, když proti tobě vystoupí sám Kristus?! Když nedokážeš zvítězit nad těmi, co se znamenají znamením kříže, koho vytrhneš z Kristových rukou?!“ Tu se ďábel na Cypriána vrhl a začal ho bít. Když však Cyprián začal volat: „Bože Justiny, pomoz mi!“ a přežehnával se, ďábel se vzdálil.
Potom Cyprián spálil svoje knihy, změnil svůj život a přijal svátost křtu, biřmování a eucharistie. Později byl vysvěcen na biskupa a mnohých obrátil k víře. Justina se stala řeholnicí v klášteře. Oba podstoupili mučednickou smrt v Nikomédii okolo roku 268 a jsou našimi ochránci před neviditelnými nepřáteli. Jejich těla byla převezena do Říma. Jejich životy nám ukazují nejen reálnost ďábla a magie, ale ještě více nepřemožitelnou sílu víry a svatého Kříže.
