Všichni jsou vybízeni, aby mluvili odvážně a otevřeně, tedy svobodně, pravdivě a s láskou. Co nás uschopňuje a co nám brání, abychom v naší místní církvi a ve společnosti mluvili odvážně, otevřeně a odpovědně? Kdy a jak dokážeme říci to, co je pro nás důležité? Jak funguje vztah s místními médii (nejen katolickými)? Kdo mluví jménem křesťanského společenství a jak jsou tyto osoby vybírány?
- Jakou máme zkušenost se „svobodným, odvážným a otevřeným mluvením“ v našem společenství farnosti?
- Jaké podmínky si pro takovéto svobodné, otevřené a odvážné mluvení představuji?
- Kdo promlouvá jménem našeho církevního společenství?
- Nejsou v našich představách o životě uvnitř farnosti (kněz versus lidé I NAOPAK!) určité negativní předsudky? V případě, že ano, čím jsou způsobeny a jak by bylo možno je překonat?
- Jaké platformy/struktury pro dialog jsou ve vaší farnosti vybudovány?
- Vytváří se ve vašich farnostech podmínky pro vzájemné setkání (pravidelná setkávání jednotlivých skupin farníků atd.)?
- Vystupují členové farní pastorační rady na základě svého názoru/hlasu, nebo jako představitelé určité skupiny farníků, jejichž názor vnáší do diskuze?
Modlitba za průběh synody
Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.
Provázej nás ty sám, vstup do našich srdcí a vytvoř si v nich domov.
Ukaž nám cestu, kterou se máme vydat, uč nás, jak na ní vytrvat.
Jsme zde s přetěžkým břemenem svých slabostí a hříchů.
Nedopusť, abychom propadli zmatku, nedopusť, aby nás nevědomost svedla na scestí,
nedopusť, aby předpojatost ovlivnila naše činy.
Dej, ať v tobě nalezneme naši jednotu, abychom věčnému životu kráčeli vstříc společně,
abychom nesešli z cesty pravdy a neodchýlili se od toho, co je správné.
To vše žádáme od tebe, jenž jsi při díle na každém místě a v každém čase,
a ve společenství s Otcem i Synem na věky věků.
Amen.
