Člověk nechá strhnout většinou nebo davem, a to i přesto, že počínání davu nebo většiny často není v pořádku. Často si člověk říká, když to dělá většina, tak já můžu taky a nebo když něco dobrého nedělá většina, tak já taky nemusím. Často slýcháme, musíme změnit normu nebo zákon, protože ho porušilo tolik a tolik lidí. Ale je to opravdu tak? Je to pravé kritérium pro správnost jednání jednání většiny? Je počet přestoupení normy či zákona důvodem k jeho změně? Správnost jednání přece není dána souhlasem, tedy konsensem většiny, ale správné jednání musí být správné samo o sobě. Stejně tak norma nebo zákon musí obhajovat to, co je správné, a ne být pohodlný pro většinu. Člověk má tedy posuzovat nezávisle své jednání, svým rozumem, svým svědomím. Nicméně to by mohlo vést k mnoha omylům a proto má zvláštní pomůcku, aby ke správnému úsudku dospěl s větší jistotou. A tou pomůckou je světlo Kristova učení, které nacházíme v Katechismu, v Písmu svatém, ve spisech a životech svatých otců a v životech mnohých dalších, které nám církev dává za příklad.
Když se podíváme na dnešní evangelium, můžeme říci, že Ježíš tam řeší případ z podobného soudku. Jeho posluchači vidí farizeje a zákoníky, kteří sice mluví, co je správné, ale jejich chování, tedy jednání tomu vůbec neodpovídá. Mohli bychom použít na tuto skupinu slova – „Kážou vodu a pijou víno.“ Ano, není správné jednat stejně, to člověk cítí sám, ale tak trochu by člověk očekával, že Ježíš řekne: „Nevšímejte si jich, ať si říkají co chtějí, vydlábněte se na ně, vždyť vidíte, že se toho sami nedrží. Mají samé zbožné kecy ale nežijou podle toho.“ Ale Ježíš dává naprosto jinou radu: „Dělejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte.“ Co tím říká: Inspirujte se vším dobrým, co je kolem vás, bez ohledu kdo tak jedná, nebo kdo to říká, i kdyby do bylo dobré jen tím, že o tom mluví a dál to nenaplňuje. Pokud je něco pravdivé a dobré, pak je něco pravdivé nebo dobré, bez ohledu na toho, kdo to říká a stojí to za zamyšlení nebo dokonce přijetí. Tím nejen, že jde proti tehdejšímu běžnému přístupu těch, co ho poslouchají, ale i proti běžnému přístupu, který často aplikujeme i my dnes.
Z díla klasiky světové literatury skoro každý zná Sherlocka Holmese A. C. Doyla. Tam v jednom příběhu nacházíme, jako prototyp zla, člověka jménem prof. Moriarty. O něm řekne Sherlock Holmes: „Tento člověk mi byl poučením a výzvou.“ I negativní příklad je příkladem, který může posunout člověka k dobrému.
Co bychom si tedy měli odnést pro sebe? Hledejme tedy dobro, jak nám Ježíš radí, a inspirujme se jím v jednání, i když je to náročné a často to neodpovídá to tomu, jak bychom jednat intuitivně chtěli. Nechť příklady kolem nás, ať pozitivní, nebo negativní nás posouvají k dobrému.
