Lidé už si často zvykli na to, že se kostel občas změní v obřadní síň, někdy v koncertní, někdy v galerii, někdy dokonce v nějaké tzv. víceúčelové zařízení. A tak už je nebolí, že z kostela sv. Michaela v Praze je divoká show, z kostela sv. Anny (dnes tzv. Pražská křižovatka) prostor, který se využívá ke všemu možnému, jen v něm nic nepřipomíná, že to byl významný chrám, který sloužil Trojjedinému Bohu. A bohužel k nim přibylo mnoho dalších a vypadá, že další i přibudou.
Lidé si myslí, že je dobře, že se stavba zachrání, ale je to opravdu pohled věřícího, pohled, který ví k čemu je kostel a co je kostel? Je tato záchrana opravdu záchrana. osobně si myslím, že je to záchrana nezáchrana. Tedy jako mumie z níž zmizely všechny životně důležité orgány. Umění, které ztratilo smysl. Navenek tak trochu lež, která vydává klamné zdání, že se vlastně nic tak moc zásadního nestalo a ono se stalo to nejpodstatnější. To co tam má být, tak tam není. Je to to nejhorší, co kostelu lze provést.
Velice krásně to vyjádřil soudobý poutník v jedné své úvaze, k níž skoro není co dodat (pro vyšší rozlišení stačí na následující text kliknout):
Štěpán SMOLEN: – Cesta na Západ – po stopách ochočeného Boha, Hesperion, Nová Ves pod Pleší 2018.
Vezměme si poučení z této úvahy, jako upozornění na to, že chrám, který je člověk, má s tím chrámem, do něhož přicházíme, určitou souvislost. A ta souvislost je taková, že je určitým obrazem toho, co je v nás. Sice ne stavebně, ale duchovně zcela jistě. A že to vnější je závislé na tom vnitřním.
Pro kulturnost národa je důležitý kult, tedy bohoslužba a ne tzv. „kultura“ nebo kulturní vyžití, tedy to co člověku svět nabízí, aby na kult zapomněl. Pohlédneme-li na západ od našich hranic, pak zjistíme, že tomu není tak, že bychom se tam měli pořád ohlížet, jako za kultivovanější kulturou, jak se nám podprahově mnozí snažili vnutit a pořád se o to ještě snaží.
Je mnohem důležitější hledat u poselství těch, kdo si uvědomují jak důležitý je kult – tedy bohoslužba. Bohoslužba, která je tím nejvyšším smyslem života člověka i chrámů ve kterých se koná. Bohoslužba, která se upíná k chvále toho, který stvořil, vykoupil a spasil každého člověka, pokud on o tuto spásu projevuje zájem svým křesťanským životem.
