Nanebevstoupení je významným vyvrcholením života Pána Krista Vykupitele. Je jeho triumfální inaugurací a intronizací, je introitem božské oslavy jeho lidské přirozenosti.
Lidská přirozenost byla znesvěcena a ponížena počínaje prvotním hříchem. Lidské Kristovo tělo, které bylo jménem celého lidstva ponořeno do nejhlubšího ponížení smrtelného života, bylo zmučené a usmrcené v poslušnosti k Otcově vůli, dochází nyní nejvyšší nadlidské oslavy. Kristovo lidsví povzneseno nad všechny anděly k nejvyššímu společenství s Bohem na trůn moci a slávy nám tak připomíná, že i nás čeká nevýslovná oslava, pokud nezmaříme ovoce vykoupení.
Svatý Bernard říká o tomto svátku: „Je dokonáním a naplněním všech slavností a blaženým závěrem celé jeho pozemské pouti Božího Syna“. Svatý Lev Veliký nás ujišťuje, že Nanebevstoupení je nejradostnějším svátkem: „Kristovo nanebevstoupení je naším povýšením, neboť tam, kam nás předešla Hlava, tam má přijít i celé tělo“. Proto Kristus právem řekl učedníkům: Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci. A apoštolové se skutečně vrátili z Olivové hory do Jeruzaléma a chválili a velebili Boha. (Lk 24, 52.53) Nanebevstoupení je vlastně staroliturgickým svátkem Krista Krále.
