Dnešní evangelium má pro nás dvojí poselství. Je povzbuzením ve víře, ale možná i palčivou až nepříjemnou otázkou na tělo v postní době.
Povzbuzení můžeme vidět ve smyslu této události pro učedníky. Učedníci vidí Kristovu slávu na začátku Ježíšovy cesty do Jerusalema. Na této cestě jakoby rostlo příkoří vůči Kristu, on 3x předpoví své utrpení a nakonec tato cesta vrcholí událostmi prožívanými ve Svatém týdnu. Událost samotná, jakoby se stručně dala charakterizovat takto: Je to povzbuzení víry v Krista, která bude doslova zkoušena těžkostmi a dozajista i mnoha pocity, kdy v určitém okamžiku to bude vypadat, že je vše ztraceno. I pro nás v našem životě s Kristem, jsou události, které můžeme analogicky události proměnění připodobnit, jsou pro nás povzbuzením, třeba když na ně vzpomínáme i po letech. Takovou událostí ale může být i dobře prožitá mše svatá. A právě tyto okamžiky bychom si měli vybavit v souvislosti s dnešním evangeliem. Vidět Boha, který často vstupuje do života člověka, aby ho posílil a povzbudil ve víře.
A nyní k té otázce. Ta se pochopitelně váže k oné výzvě znějící z Otcova hlasu. Ano je to otázka, která je v naší cestě prohloubení života s Kristem dosti podstatná a zní: Jak posloucháme Krista? Opravdu nasloucháme každému slovu z Jeho úst a možná po příkladu Panny Marie o těchto slovech rozvažujeme? Pravdivá odpověď na tuto otázku opravdu není jednoduchá, ale právě proto bychom jí měli věnovat čas a rozhodně ji neodbýt. O tom, že Otec sděluje v události z dnešního evangelia něco pro křesťany esenciálně zásadního, je přece zřejmé z toho, že v evangeliu takto přímo hovoří jen zřídka a velice stručně. Bude tedy velice dobře, když ve shonu našeho lidského života tuto zásadní větu pro náš život nepřeslechneme.
Pro osvěžení paměti:
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“ (Mt 17,1-9)
