Bratři a setry, drazí přátelé!
Prošli jsme zajímavým rokem, který s sebou přinesl mnoho zajímavých událostí, prožitků, a to jak v životě z víry tak i v životě našich farností. Pokládám proto za dobré se za některými ohlédnout a možná také zmínit to, v čem nás poučily nebo co nám ukázaly vzhledem k budoucnosti.
COVID – 19
Mnozí jsme jistě jako dost zásadní prožívali události, změny, omezení, rozvolnění, zkrátka to co bylo spojeno s epidemií, či nemocí nazývanou Covid – 19. Tato nemoc nás asi v nějaké míře jistě ještě bude provázet nějakou dobu, ale už teď se můžeme ohlédnout a vyvodit určitá ponaučení, která nám přinesla.
- Náš život z víry se neodehrává pouze v kostele – Možná jsme si v minulých letech zvykli na to, že křesťanský život, to jak máme žít z víry, přijímáme především zvenčí. Tedy jdeme do kostela, kde chceme slyšet, co a jak. Můžeme říci, že jsme si asi zvykli na to, že to, čím se máme v křesťanském životě zaobírat, jsme doposud očekávali, že k nám přijde v kázání při bohoslužbě, zkrátka, tedy budeme jen přijímat to, co se naservíruje. Snadno se tím mohlo stát, že v okamžiku, kdy přišla omezení bohoslužeb, nemohli jsme všichni do kostela, tak se mnozí ocitli v jakémsi vzduchoprázdnu.
Ale možná právě toto bylo, co jsme potřebovali. Zjistit, že máme doma katechismus, bibli, že se také umíme sami modlit, někdo jistě odhalil i podnětnou četbu, která nastartovala jeho duchovní život. Jakoby ožil u některých termín Jana Pavla II. – Domácí církev, kterým chtěl ukázat, že rodina je společenství, které žije společně svůj vztah k Bohu. A tak, když je nyní možné opět chodit do kostela, tak by jistě nebylo správné to, co jsme objevili, zahodit, ale naopak to přidat jako důležitý rozměr našich životů jakožto křesťanů. - Ohleduplnost k druhým – Během epidemie jsme si zvykli používat roušky, respirátory, dodržovat opatření, která jsou projevem ohleduplnosti k našemu zdraví i k zdraví druhých. Zajisté, jsme věřícími, nadějí je pro nás Bůh, ale ta naše víra nesmí jít příkře proti 5. z Božích přikázání, které říká, že nemám právo a dokonce nesmím ohrozit zdraví bližního. Proto biskupové implementovali mnohá vládní nařízení, aby toto vyjádřili a abychom se to naučili také my. Mít starost o zdraví druhého a nevydávat ho lehkovážně v šanc.
Právě to je potřebné, abychom se naučili i do budoucnosti. Respirační nemoci nejsou nic, co neznáme, ale zapomněli jsme asi na to, že máme být ohleduplní. Vždyť když jsem nemocný já, tak nemusí být kvůli mé návštěvě kostela nemocná postupně celá farnost. Na většinu nemocí právě stačí ona obyčejná rouška, která je jednoduchým opatřením a zabrání šíření mnoha nemocí. Být nemocný přece není ostudou, ale je ostudou, když kašleme v kostele a nakazíme druhé a potom mnozí rodiče nemocných dětí musí nesmyslně čerpat dovolenou nebo žádat o neschopenku, protože my jsme se cítili kabrňáci a nevzali jsme si ani roušku. Vždyť to, že ten měsíc nebudou mít 100% příjem, bude mnohým v rodinném rozpočtu dozajista chybět.
Uchovejme si tedy ohleduplnost, které nás, byť nedobrovolně, naučil uplynulý rok!
PROGRAM V NAŠICH FARNOSTECH
Jak jste si všimli, před Vánocemi jsem vyzval k návrhům programu, které se pak zapracovaly do programu Vánoc. Nebylo to tak obtížné, neboť jich nebylo mnoho, ale učí nás to určité zodpovědnosti a zároveň pak je program takový, se kterým se farní společenství může snáze identifikovat. Díky tomu vznikly první vlaštovky. Např ve Štětí se zjistilo, že ze strany věřících nebude dostatečný zájem o tzv. půlnoční ve 22:00, tak tato mohla být nabídnuta do Hoštky a ve Štětí místo toho byla mše z Vigilie Narození Páně v 17:00. S návrhem přišli i hudebníci na doprovod mší a tak díky nim byla i vigilie ve Štětí i půlnoční v Hoštce s hudebním doprovodem. V Liběchově přišli farníci s návrhem na Vánoční zpívání, které zajistí v režii s příbuznými, a tam díky nim tam proběhl krátký program o který se postarali.
- Do budoucna tedy budu rád za návrhy, které se pak samozřejmě musí protřídit nebo zkorigovat, ale umožní nám konat akce, se kterými se farníci mohou identifikovat. Samozřejmě to neznamená, že se zorganizuje jen podle toho, co kdo chce, ale mohou vzejít vhodné podněty, odhalit se rezervy, které je možné využít, aby Vánoce, Velikonoce a další akce nebyly dílem jen několika mála jednotlivců, ale byly dílem více lidí, co se s programem identifikují. Proto už v mnoha případech, pokud přijde podnět zvenčí, tak také odpovídám, že se zeptám, co na to farníci a pak odpovím, protože prožívání liturgie a jednotlivých svátků, i všemožných akcí touto skupinou stabilních věřících, je pro život farnosti prioritní. Bylo by chybou organizovat akce, které nemají kladnou odezvu ve farnosti.
- Jen prosím ty návrhy dodávat co nejrychleji na e-mail, poněvadž často pak je třeba vytvořit další výstup pro biskupství, pro web, plakátky, zpravodaj města či kabelovou televizi. Týden před už je většinou pozdě na vše.
SYNODA O SYNODALITĚ
V uplynulém roce začala Synoda o synodalitě, mnozí jistě o tom už něco přečetli, mnozí jste zaznamenali naše články na webu s jednotlivými tématy. Obecně platí vždy takové pravidlo, že názor, který je nesdělen, pak také nemá žádnou váhu. Proto vy, co chcete své názory sdělit, tak se nebojte je také napsat, ať je možné je posbírat a následně ve stručném dokumentu je odeslat na biskupství. Myslím, že v článcích předchozího roku naleznete instrukce, jak na to, a pokud chcete promluvit, tak ta možnost je. Nebudu tedy zde opakovat to, co bylo už napsáno, jen připomínám, aby nezapadlo.
OPRAVY NAŠICH KOSTELŮ
Asi jsme si zvykli, že kostely se opravují z dotací, že se opravuje tam, kam padne dotace. Na jednu stranu je to trochu pravda, na druhou není. Je tomu tak, že dnes spíše musíme uvažovat o tom, kde potřebujeme opravovat my. Samozřejmě, často je dotace významnou pomocí, ale nemůžeme do původní krásy opravovat tam, kde se neslouží, byť jde mnohdy o cenné památky, ale těmi jsou všechny naše kostely. Na mnohých je tedy třeba udělat základ proti dalšímu poškození (střecha, statika, nosné konstrukce), ale někde potřebujeme více (např. ozvučení).
- tomu, abychom opravovali tam, kde je třeba, tak je třeba abychom si našich kostelů všímali. Ani stavební technik ani já nemůžeme mít oči všude, a mnohdy malá věc, která by stála málo peněz z oprav, když na ni nikdo neupozorní, tak pak stojí mnoho peněz. Dokonce někdy v počátku zvládneme určité věci sami, někdy předcházíme zbytečným nákladům i tím, že se o kostel staráme, větráme, všímáme si … . Mnozí z Vás disponují chytrými telefony, i tento vynález je možno zde využít. Jedna fotka s komentářem odeslaná na e-mail nám pomůže jednat rychle a efektivně, víme kam přesně řemeslníka nasměrovat, aby pak závadu nemusel dlouze hledat.
- Malá perlička z loňského roku: Když se poroučel kříž z Hoštecké věže, tak jsem od jednoho z farníků obdržel zprávu: „Pane faráři, padá vám kříž z věže.“ Ale ono přece nepadá ani biskupství ani panu faráři, padá nám všem. Nejsou dva kostely, náš kostel, když provádíme návštěvu nebo když něco chceme a cizí kostel, když je tam nějaká havárie nebo na něm něco nevypadá dobře. Byť budeme usilovat o dotace, něco v nákladech je přece z toho, co vybereme ve sbírkách, byť většinu nám spolkne běžný provoz.
V tomto roce jsme tedy opravili toto:
1. Dokončila se oprava střech kostela na Chcebuzi – Věže i střechy, která trvala cca 7 let. (Dotace ministerstva 90% – letos etapa cca 1 mil. Kč.)
2. Opravila se vitráž kostela ve Vetlé. (Dotace Ústeckého kraje 2/3 – 1/3 náklady farnosti. – cca 150 tis. Kč.)
3. Byl snesen vrcholový kříž z věže v Hoštce.
4. Opravila se střecha vstupu ve Vetlé – poničená vandaly.
5. Proběhla rekonstrukce ozvučení kostela ve Štětí.
6. Proběhla údržba varhan v Liběchově, v budoucím roce bude dokončena údržba v Hoštce.
V plánu do roku 2022:
1. Oprava sanktusníku Štětí (300 – 500 tis. podle aktuálního vývoje cen materiálů)
2. Dokončení údržby varhan v Hoštce.
3. Rekonstrukce, či údržba EZS v některých kostelích v kolatuře.
4. Servis zvonu a věžních hodin ve Štětí.
5. Zřízení společného depozitáře a archivu pro kolaturu.
OHLÉDNUTÍ ZA VÁNOCEMI
Jako jedno z posledních témat jsem si vybral takové příjemnější. Společně jsme tento rok připravili kostely ve čtyřech farnostech na slavení Vánoc, což každoročně není malý úkol. Ač Velikonoce jsou významnější svátky pro křesťany, pak ty Vánoční přípravy nás stojí mnohem více času. A tak děkuji farníkům ze Štětí, z Hoštky, z Liběchova, z Lounek. Neměli bychom zapomenout na vděčnost těm, co nám na výzdobu přispěli, ať jsou to místní samosprávy obcí a měst, tak jednotliví farníci, díky kterým máme tu pravou vánoční výzdobu. Díky tedy všem.
DO NOVÉHO ROKU 2022 PAK PŘEJI NÁM VŠEM HODNĚ SIL, ZDRAVÍ I VŠEHO CO POTŘEBUJEME PRO NÁŠ FARNÍ ŽIVOT.
