Bratři! Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé. (Bible 1 Kor 1,22-25)
Dovolte mi, na začátku roku 2019 krátké zamyšlení, pro které bych hned v úvodu použil citát, který jste možná už zaznamenali na konci jednoho z příspěvků na našem farním webu.
Když jednou vykládal tento citát jeden profesor během mých studií a poukazoval na jeho aspekty, pak nejen že tento úryvek vyhodnotil jako určitý program pro každého křesťana, o kněžích ani nemluvě, ale varoval před tím aby se křesťané chovali jako ti, co plní přání tohoto světa a snaží se ztělesňovat jeho očekávání.
Když si dáme určitý čas a promítneme si určité okamžiky dějin církve, nebo chování několika málo křesťanů u nichž se zdá, že jim společnost naslouchá, média je propagují a drží jim doslova palce, kdykoliv jdou do střetu s někým jiného názoru, pak bychom měli říci, že pokušení být před touto společností jako zázrak, či ztělesňená moudrost je velice lákavá, ale zároveň nebezpečná. V určitém smyslu se jedná o zahozený Kristův kříž, který je nepopulární, pro některé pohoršující a pro některé hloupý.
A právě zde je na místě položit jasnou otázku: Může si křesťan dovolit odhodit, či zakrýt před tímto světem Kristův kříž, aby nepohoršoval a být autentickým křesťanem? Jasná odpověď je – NE. Slovy Eliášovými – nelze kulhat na obě nohy. Nelze kariéru postavit na první místo před Krista a nebo si přát, aby na tom prvním místě byl Kristus i kariéra současně. Jak řekl tentýž profesor, při onom výkladu, církev a křesťané, pokud jsou skutečně křesťany budou ve světě vždy v určitém smyslu pohoršením, něco co se nelíbí a je odsuzováno. Nehlásají to, ani nejsou tím, co se líbí lidem, ale usilují o to, co se líbí a k čemu je vede jejich Mistr a Pán ukřižovaný.
Proto mě v určitém smyslu zarazilo, když jsem zaznamenal jeden článek, kde v samotném závěru rozrhovoru padlo, že církev by měla být lídrem k lepším věcem, neboť to má v popisu práce. A člověk když se nad tím zamyslí, tak na chvíli znejistí, ale posléze si musí odpovědět, slovy Járy Cimmrmana: Tak tudy ne přátelé.
Ono je to docela zřejmé z podstaty věci a určitého rozporu mezi evangeliem a žebříčkem hodnot tohoto světa. Vidíme to přece na každém kroku, že evangelium, přirozený zákon, Boží zákon, to je něco, co je trnem v oku. A pokusy o jakousi syntézu vždy ztroskotaly a byly ke škodě. Život podle evangelia, život s Kristem není život kompromisu, ačkoliv ten často bývá označován jako umění, avšak z analýzy věci samé není uměním, ale v určitém smyslu zlem. Kristus nemohl dělat a nedělá kompromisy, on je cesta, pravda a život. Zkuste k těmto třem hodnotám udělat kompromis s protikladem, budou to pak opravdu dobré hodnoty? Řekl bych že ne.
Je tedy nabíledni, že křesťané nejsou v žádném smyslu lídři k lepším věcem, které tento svět by od nich požadoval, či které vnímá jako dobré, byť v několika málo věcech se shoda nachází. Skutečné křesťanské hodnoty života totiž oceňovány nejsou, byť jsou oblasti, činnosti které jsou ceněné, ale často jen v tom ohledu, že nevěřící by to či ono nedělal nebo nechtěl dělat, ale křesťané je dělají, takže on už nemusí. Nebo jsou křesťané často oceňováni, či žádáni třeba i proto, že mnoho lidí zná tak dokonale sebe sama, že se bojí toho, že druzí by mohli jednat stejně. Nakonec stačí si vzít na pomoc Voltairova slova „Chci, aby můj správce, můj krejčí, lokaj i moje žena věřili v Boha; myslím si, že budu méně okrádán a méně podváděn.“ Křesťané však povětšinou nejsou ceněni pro to, co je podstatou křesťanství – tedy pro osobní vztah s Bohem, či pro nauku kterou apoštolům a potažmo křesťanům předal Kristus, aby byla uchovávána v jejich srdcích. Není touha po tom, aby křesťanské hodnoty, či snad víra proměnily život všech v tomto světě, toho se mnozí doslova bojí jak čert kříže, jen by možná chtěli, či líbilo by se jim, aby křesťanské hodnoty zachovávali všichni ostatní kromě nich samotných, protože pro ně by byly svazující a nesmyslné. Jsou tedy ceněni pro to, čeho mohou druzí využít. Nicméně řídit své hodnoty a svůj život podle využitelnosti světem, či podle toho, jak svět tomu či onomu tleská, by bylo nekřesťanské, byť by se tím v očích tohoto světa stávali lídry k lepším věcem. On by totiž nastal jeden jev, křesťané by přestávali být v jádru křesťany, ale mentory morálky, kulturními referenty, emisary humanity a víra by se dostala do role volitelného doplňku.
Proto v Novém roce přeji Nám všem, abychom důsledně a svědomitě následovali Našeho Pána Ježíše Krista, abychom nezapomněli na jeho Kříž, neboť to je nástroj spasení a s těmi našimi kříži má určitou souvislost a jen a pouze díky němu jsme a můžeme být křesťany. Zároveň přeji nám všem abychom pociťovali, že kdykoli neseme svůj kříž a následujeme Krista, síly k této cestě dostáváme od něho, prože jsme s ním spojeni. Neméně přeji nám všem, abychom jako církev nesměřovali k tomu být lídry k lepším věcem, ale lídry života podle evangelia, možná často navzdory přání tohoto světa.
Přeji nám tedy vskutku požehnaný a plodně prožitý rok 2019, rok života pod vládou Kristovou, pod praporem jeho Spasitelského kříže.
P. Anselm
