Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo Guelferbytanus 3: PLS 2,545-546)
Chlubme se i my křížem Páně
Utrpení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista je zárukou slávy a školou trpělivosti.
Co víc si mohlo přát srdce věřících od milosti Boží? Jedinému Božímu Synu, věčnému jako Otec, nebylo dost, že se jako člověk narodil z člověka; on navíc rukama lidí, jež sám stvořil, dokonce zemřel.
Co nám Pán slibuje, je něco velikého. Ale daleko větší je to, co se – jak víme – kvůli nám již stalo. Kdo byli a čím byli hříšníci, když za ně Kristus zemřel? A kdo by mohl pochybovat, že dá svatým svůj život, když jim už předtím daroval svou smrt? Proč se lidská křehkost zdráhá uvěřit, že lidé jednou budou žít s Bohem? Vždyť je mnohem neuvěřitelnější to, co se již stalo, že totiž Bůh za lidi zemřel!
Vždyť kdo je Kristus, ne-li to Slovo, o kterém se praví: »Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh?« Toto Boží Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi! Kristus by totiž nebyl mohl za nás zemřít, kdyby od nás nepřijal smrtelné tělo. Tak mohl nesmrtelný zemřít, tak chtěl dát smrtelníkům život: než nám dá účast na svém bohatství, stal se napřed účastným naší chudoby. Neboť my jsme v sobě neměli zdroj života, on v sobě neměl smrt.
Vzájemným sdílením tak s námi Kristus uskutečnil podivuhodnou směnu: on si od nás vzal, co mu přineslo smrt, my od něho budeme mít život.
Nejenže se tedy nemáme stydět za smrt našeho Pána a Boha, naopak, musíme na ni složit všechnu svou naději a být na ni nejvýš hrdí. Jestliže v nás Pán nalezl smrt a přijal ji od nás, dal nám také spolehlivou záruku, že nám v sobě dá život, který sami ze sebe mít nemůžeme.
Vždyť nás tak miloval, že ač sám bez hříchu, podstoupil za nás hříšníky, co jsme si za své hříchy zasloužili; jak by nám nedal, co náleží spravedlnosti, jestliže ospravedlňuje? Jak by nám ten, jehož sliby jsou naprosto spolehlivé, nedal jednou odměnu svatých, když na sebe – ač v něm nebylo nepravosti – vzal tresty hříšníků?
Bez bázně tedy, bratři, vyznávejme, ba přímo hlásejme, že Kristus byl ukřižován za nás. Mluvme o tom ne se strachem, ale s radostí, ne se studem, ale s chloubou.
Apoštol Pavel poznal, čím je třeba se chlubit, a doporučil nám to. Bylo mnoho velkých a božských věcí, které nám měl o Kristu připomínat. A přece neřekl, že se máme chlubit Kristovými mocnými skutky, např. že jako Bůh ve spojení s Otcem stvořil svět, nebo i když se stal člověkem, že měl v rukou vládu nad veškerým světem; ale řekl: Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista.
Křížová cesta v Liběchově začne v 10:30. Autobus odjíždí ze Chcebuze v 9:30, z Hoštky v 9:40, ze Štětí v 10:00.
Velkopáteční obřady začínají ve Štětí v 17:00.
