(lat. Wegstadium)

Do farnosti patří: Štětí (Wegstädtl an die Elbe), Hněvice (Hnewitz), Počeplice (Podscheplitz), Račice (Ratschitz), Stračí (Stratschen)

Farní kostel: sv. Šimona a Judy. apoštolů

Filiální kostely a kaple: Štětí – kaple sv. Antonína Paduánského, Štětí – kaple Nejsv. Trojice, Stračí – kaple sv. Jana a Pavla, mučedníků, Stračí – kaple Panny Marie Pomocné (von Passau), Počeplice – kaple Narození sv. Jana Křtitele.

O farnosti Štětí nad Labem

Římskokatolická farnost Štětí nad Labem, zahrnuje v sobě území vlastního města Štětí a dále obce Počeplice a Stračí a také obce na protějším břehu Labe: Hněvice a Račice. V dávných dobách se na druhém břehu též nalézala osada Maloweska sem přifařená, ta však za husitských válek zcela zanikla.

O vrchnostenské, církevní a státní správě:

Štětí samo povždy náleželo ke korunnímu věnnému panství českých královen Mělníku, naposledy pak patřícímu rodu knížat Lobkowiczů. Přifařené obce, či jejich části pak vrchnostem různým. Po církevní linii jsme v historii kdys náleželi arcibiskupství pražskému, po zřízení biskupství litoměřického 1655 byli jsme pak součástí vikariátu Úštěk. Během II.světové války náleželo Štětí, Počeplice a Stračí pod litoměřickou správu a obce Hněvice a Račice pod správu pražského arcibiskupství. V současnosti jsou všechny obce naší farnosti součástí vikariátu litoměřického v diecesi litoměřické.
V rámci státní správy patří většina obcí farnosti pod Městský úřad Štětí, jen Račice mají Obecní úřad vlastní. Do Štětí náleží, jako spádové, i některé obce okolních farností. Jsme součástí okresu litoměřického (dříve dubského) a staronového kraje ústeckého (dříve litoměřického, později severočeského). Svého času dokonce samo Štětí bylo okresem soudním.

O historii farnosti:

Prvních písemných zpráv se o Štětí dostává r.1312 (1314). Tehdy se Štětí nazývalo Sstiet, s největší pravděpodobností od slova štít, tedy záštita. Až později byl všeobecně znám spíše název německý Wegstädtl (což by ve volném překladu znamenalo „městská cesta“, či ve významu „městečko u cesty“). Dnes se název města vysvětluje dokonce i tak, že vznikl od „štětu“ tkalcovské štětky. První kostel zde stával jistě již v roce 1300, protože roku 1352 odvádí štětské beneficium na Papežském desátku částku 24 grošů. Vzhledem k výši desátku můžeme tuto prebendu řadit k tehdy významnějším. Prvním známým farářem zde byl P.Jiří a po jeho smrti, v roce 1377, sem císařovna Eliška, co majitelka mělnického panství a patronka kostela, uvádí kněze Bartoloměje z Kopidlna. Po něm zde byl farářem Mikuláš, který v roce 1393 – se svolením královského patrona (Václava IV.)- směnil dne 14. srpna prebendu štětskou s maškovickým (Maschowitz) farářem Epiphanem, který se tak stal novým farářem ve Štětí. Ani jemu se zřejmě ve Štětí nelíbilo, protože již po čtyřech letech 4.ledna 1397 opět směnil s medvědickým (Nedwieditz) farářem Bartošem. Po něm následoval P.Tomáš, který v roce 1407 směnil s Václavem, dřívějším farářem v Lobkovicích. K této směně udělila svolení královna Žofie. Pater Václav zůstal ve Štětí šest let a v roce 1413 směnil s Matyášem, farářem ve Vtelně. Posledně jmenovaný zemřel v roce 1425 a královna uvedla do Štětí dosavadního bechlínského faráře Jana.

Protestantismus se ve Štětí, stejně jako v celém korunním panství Mělníce (jež bez přerušení patřilo katolickým pánům), nikdy příliš pevně nezakořenil, ačkoliv byl kostel ke konci 16. století prokazatelně spravován utrakvistickými duchovními. Dne 14. června 1615 podal mělnický zámecký hejtman a příznivec jesuitů pan Jakub Horczicky z Tepence zprávu pražskému arcibiskupovi Janu Lohelovi o poměrech kněze a štětské farnosti. V ní také sděluje, že podle pokynu který měl, chtěl ustanovit namísto luteránského pastora faráře katolického. Za svůj prokatolický postoj byl r.1618 rebelujícími stavy volán k soudu a protože se nedostavil, byl r.1619 vyhoštěn ze země. Panství bylo ihned zastaveno protestantovi rytíři Václavu Felixi Pětipeskékému z Chyše, Bosyně a Obříství. Ten však byl po potlačení povstání zbaven všeho majetku a odsouzen na doživotí. V r.1623 bylo mělnické panství zastaveno hraběti Vilému Slavatovi z Chlumu a Košumberka, pánu na Telči, Nové Bystřici a na Mělníce. Ten dostal panství zastaveno za 200.000 zlatých rýnských. Zdejší utrakvisté se zřejmě hned po potlačení povstání opět přiklonili ke svému původnímu katolickému vyznání; respektive nejsou z této doby známy časté případy emigrace zdejších občanů. Císařské potvrzení privilegií a cechovních stanov z roku 1630 je důkazem, že Štětí bylo v této době již zcela katolické.

Po 22 letech slavatovské vlády bylo r.1645 panství „od švédů zničené“ zastaveno p.hraběti Hermannu Černínovi z Chudenic za 95.000 zlatých rýnských. V roce 1662 poslal sousední p.hrabě Rivara do Štětí jezuitského pátera. Ten ve zdejším kostele sloužil bohoslužby po celý rok; magistrát mu poté 18. ledna 1663 vystavil jakési potvrzení. Při ustanovení nového faráře P. Jana Ignáce Ratkovského z Mysliboře v roce 1664 došlo k nějakým rozepřím, jejichž následkem odmítali občané vydat svému novému duchovnímu klíče od kostela. Tehdy byla kostelní zvonice považována za nejpevnější a nejbezpečnější stavbu ve městě. Korunní věnné panství Mělník a tedy i město Štětí, bylo dne 3.1.1687 prodáno hraběti Hermannu Černínovi z Chudenic (vnuk výše uvedeného Hermanna Černína) jako svobodné allodium do vlastnictví a dědictví.

O farním kostele sv. Šimona a Judy:

 

Kostel, který ve Štětí původně stával neznáme. Víme jen, že 11.11. 1620, byl tak, jako celé město, zcela vypleněn protestantskými žoldáky (za třicetileté války ještě několikráte) a proto byl dlouhou dobu bez řádného duchovního. Jeho obnovu započal až r. 1626 p.hrabě Vilém Slavata. Obnovení kostela v tomto roce připomíná český nápis na zvonu Salvátor. Tento „slavatovský“ kostel, který nahradil kostel původní, byl menší než kostel současný. Jeho základy a části obvodového zdiva se nacházejí v podlaze pod lavicemi současného kostela, závěr kněžiště pak pod současným vítězným obloukem. Základy jsme objevili po povodni v srpnu r. 2002. Hrabětem Slavatou obnovený kostel byl zcela jistě rabován spolu s městečkem i v následujících nepokojných letech: Sasy r.1631 a mnohem hůře Švédy v 1640-48, Francouzy 1742 a 43, Prusy za „sedmileté války“ (přepadení Čech a bitva u Lovosic 1.10. 1756 – mír 15.2. 1763) a znovu Prusy od 13.8. do 14.9.1778 za „pruské války“.

Současný farní kostel Sv. Šimona a Judy je jednolodní, postavený v jednoduchém stylu, s nízkou věží a sanctuskou. Základní kámen byl položen 22.7.1784 za přítomnosti patronky paní Marie Ludmily kněžny Lobkowiczové. Dostaven byl v roce 1785. Původní „slavatovský“ kostel se v noci 28./29. března 1784 zřítil následkem nárazu ledových ker z velké jarní povodně. S kostelem se zřítila i fara a dalších 72 domů. Střecha nového kostela pak byla v r.1788 postižena celoměstským požárem.

Kostel je vybaven mramorovým hlavním oltářem, jenž byl zakoupen z kostela Sv. Václava v Praze /stával na Malostranském nám., ve frontě domů nalevo od sv.Mikuláše/, jenž byl císařem Josefem II. zrušen (sochy z tohoto kostela dnes umístěny u sv.Václava ve St.Boleslavi). Tento oltář pochází z dílny pražského kameníka a mramoráře Lauermanna (od stejného oltář Pražského Jezulátka u P.M.Vítězné v Praze). V kostele jsou oltáře celkem tři, hlavní je zasvěcen sv. Šimonu a Judovi Tadeáši apoštolům Páně, boční evangelní Panně Marii a epištolní sv.Janu Křtiteli. Oba obrazy bočních oltářů, dále dva velké obrazy po stranách lodi (Dvanáctiletý Ježíš v chrámě a Kristova řeč proti Jerusalemu) a dva obrazy pod kruchtou (sv.Alžběta Duryňská a sv.Vincenc z Pauly) maloval malíř a výborný kopista Josef Augustin Bubák z Bělé pod Bezdězem. Ilusivní fresky za všemi oltáři a tři nástropní fresky (klenba presbyteria, strop lodi a strop nad kůrem) vymaloval známý malíř Josef Kramolín, jesuitský bratr.

Na fresce v kostelní lodí je od Vítězného oblouku vymalován štětský kostel s farou a městečkem, kterak „při povodni 29.2.1784 po vodě plují“. V mlze za nimi zvedá se hora Říp s rotundou. Nad tím vším se o pomoc přimlouvají (sv.Jan Nepomucký, sv.Kryštof, sv.Šimon a Juda, sv.Expeditus) ochránci a patroni města spolu s Matkou Boží u Trůnu Nejsvětější Trojice.

Překrásně vyřezávané lavice byly zakoupeny z kostela Sv.Františka z Ass. z pražského Anežského kláštera.

Z interieru „slavatovského“ kostela se nám zachoval dřevěný crucifix s kvalitně vyřezávaným Kristem s umně vypracovanou draperií roušky a obraz Sedmibolestné Panny Marie od neznámého malíře. V kostele je také uchovávána poutní milostná Madona s Děťátkem z r.1710 a od stejného řezbáře protějšková soška /pandan/ Vzkříšeného Krista. Madona se i s nosítky vždy půjčovala do farnosti Křešice ke slavnostním průvodům, samozřejmě tam putovali i zdejší věřící. Snad o něco málo starší je malé, zde zachované, ze dřeva vyřezané a vyzlacené sousoší sedících apoštolů Šimona a Judy, prý z pův. hlavního oltáře.

Slavatovské varhany se nedochovaly a ani o nich, či o nějakých starších nemáme žádný záznam. Do „nového“ kostela po povodni stavěl jednomanuálové varhany, ve Štětí usedlý mistr Ambrož Tauchmann z Vrchlabí, v kostele však sloužily necelých deset let. Zbyla po nich jen větší skříň positivu v kůrovém zábradlí –dnes němý. Snad se jednalo pouze o dočasný malý nástroj. Současné varhany byly pořízeny r.1794, mají 2 manuály s 15 registry a pedál se 2. Později byly přestavěny z mechanických na pneumatické – s novým hracím stolem. Jejich velká generální oprava se provedla r.1990 firmou bří.Stehlíků z Hodonína. Tehdy byl ve II.manuále nahrazen rejstřík Salicional 8´ Flétnou 2´ tak, že salicionálové píšťaly byly přesazeny o oktávu níž a nově naintonovány a naladěny. Horní, poslední oktáva píšťal byla zakoupena nová. Takto zbylé píšťaly z pův. spodní oktávy jsou složeny u varhan. Stejná firma provedla generálku varhan i v dubnu 2004, kdy bylo třeba opravit po povodni vlhkostí zbobtnalé části. Bylo provedeno truhlářské vyztužení pravé varhanní věže, jež se skláněla stářím a tíhou píšťal a také postříbření všech píšťal prospektu. Zvukově byl II.manuál lehce ztlumen, zvláště rejsřík Aeolina 8´.

Zvony měl kostel původně 4. V hl.věži visely dva velké zvony: největší Jesus Christus Salvátor z r.1626 o váze 1020 Kg s velkým českým nápisem hlásajícím, že byl pořízen k založení chrámu do města Štětí hrabětem Slavatou a menší sv.Šimon a Juda již z r.1530 o váze 520 Kg také s menším českým několikařádkovým nápisem „Svatí patronové orodujte za nás!“. V sanctusce také visely zvony dva: mariánský Ave (tedy Maria) z doby před r.1888 o váze 128 Kg a novější umíráček sv.Josef z r.192.. o váze 89 Kg s nápisem o věnování od českých osadníků štětské farnosti.

Tři zvony byly koncem března 1942, za II.světové války, nacisty rekvírovány. Zůstal pouze nejmenší sv. Josef v sanctusce. Po válce se zvon Salvátor vrátil zpět (vykoupen) a 31. srpna 1947 byl slavnostně zavěšen na své místo firmou Perner, která již v předválečném r.1938 provedla jeho elektrifikaci. Od té doby má Štětí zvony pouze 2.

V r.2002 byl do velké věže přesunut ze sanctusky, pro špatnou statiku věžičky i malý zvonek sv.Josef a oba zvony byly zcela nově osazeny lineárními motory a elektronikou s pamětí. Práce provedla firma pana Bachana – Impuls z Ostravy. Nové elektrorozvody pak firma p.ing.Šantina – v rámci celkové renovace elektrorozvodů v kostele.

Opravy kostela se děly pravidelně, dle dané potřeby. Poslední velké opravy se však konaly po mnoha letech až za P.Ferdinanda Plhala, kdy se po r.1975 opravila střecha, nátěry věží, z části se provedla nová elektrifikace, výmalba interieru a nová fasáda. O zednické, štukatérské a malířské práce se velmi zasloužil zdejší farník pan Jindřich Křovák.

V současnosti je kostel po nové generální opravě. Má opravený krov, kde se dožilé trámy měnily postupně po tři roky. Práce na krovu a krytině prováděl se svou stavební firmou p.Hlaváček z Litoměřic. Na podzim 2001 měl kostel již novou krytinu střechy. Na sv.Cyrila a Metoda r.2002 zde byla sloužena poslední mše svatá a kostel byl uzavřen, aby mohly být provedeny také již nutné opravy interieru a dokončení právě rozpracované fasády. Fasádu provedl se svou firmou Zdeněk Kubánek ze Štětí do konce července. Věřící museli dojíždět na nedělní bohoslužby do sousední Chcebuze. Kostel do 10.srpna 2002 získal nově opravený a vymalovaný interier – ten opravil se svou firmou Pavel Jandečka z Kotouně, nové nátěry oken a dveří – provedl pan Karel Smáha, dělník od pana Jandečky a v interieru novou elektrifikaci, tu provedl se svou firmou Ing.Miroslav Šantin ze Štětí. Dnes je však kostel velmi těžce poškozen povodní…

Nově opravený kostel se měl otevírat v sobotu 17.srpna 2002. Tři dny před otevřením, kdy byl již zcela nachystán, se přivalila povodeň a 15. srpna 2002 byl kostel zatopen do výše 1.60 m. Ještě den před tím jsme se snažili rychle zazdít všechny dveře do výše nejnižších sakristijních oken, ale proud vody vyvalil horní schod u hlavního vchodu, podemlel pískové lože kamenného prahu a tudy se dostala voda dovnitř. Vahou vody se propadla podlaha pod kůrem až do hloubky 4 metrů. Tudy voda také odtekla. Kostel totiž stojí na štěrkopískové naplavenině, tak jako většina domů ve městě. Byly zničeny nejenom dlažby, honosné lavice, ale i výmalba spodní části zdí, oltářní fresky a oltářní architektura, všechny původní vyřezávané dveře, nový elektrorozvaděč a silnou vlhkostí také varhany. O něco níže postavená fara byla zatopena až ke stropům v přízemí. Voda zde vytrhala dřevěné podlahy, rozmáčela schodiště a jeden strop. V zimě pak roztrhala jednu vnitřní příčku, která se zřítila. Celková škoda na kostele a faře činí 8.milionů korun, avšak obnovovací práce byly dražší. Protože vlastní finanční prostředky nemáme a přestože v okolí všichni farníci a dárci přispěli, prostředků se na obnovu kostela a fary nedostávalo. Proto bylo litoměřickým biskupem povoleno sbírat dary nejenom v Čechách, ale i na Moravě a také v Německu. S Boží pomocí a s pomocí mnoha dobrých lidí, se vše podařilo obnovit. Veškeré práce na kostele vedl Miroslav Šantin (stejně tak i v okolních farnostech). Farníci se museli nedělních bohoslužeb účastnit v sousední Chcebuzi. Práce po povodni prováděla stavební firma p.Jandečky, elektro-práce firma p.Ing.Šantina a restaurátorské práce Mgr.Filip Novotný z Prahy.

O kaplích ve farnosti:

Kromě farního kostela je ve farnosti také 5 kaplí. Všechny jsou vlastnictvím města. Přímo ve Štětí jsou dvě a to: barokní kaple Nejsvětější Trojice stojící u mostu a klasicistní kaple sv.Antonína Paduánského stojící v městském parku.

Trojiční kaple u mostu je postavena na paměť bitvy a hromadného hrobu, její vybavení se nedochovalo. Údajně se zde ještě v r.1968 odbývala každoroční vigilijní pobožnost v předvečer slavnosti Nejsv.Trojicí. V kapli byl druhotně umístěn renesační křídlový oltář, tzv. „štětská archa“, ta byla v r.1969 P. Adolfem Štégnerem přenesena do farního kostela a dnes je již tato cennost zrestaurována a uložena na Biskupství. Kapli na mou prosbu opravili v r.1990 vlastním nákladem polští dělníci zdejší papírny. V r.2001 byla nákladem města opravena znovu a zatím se nijak nevyužívá.

Antonínská kaple je vystavěna po r.1802 jako hrobka štětského měšťana na bývalém hřbitově, dnes městský park se jménem Bezručovy sady. Kaple je po r.1990 opravena a v užívání CČSH.

Za městem se také kol. r.1880 nacházela kaple sv.Anny (či Barbory), u tzv. „radouňské cesty“.

Dále do farnosti náleží kaple Narození sv.Jana Křtitele v Počeplicích. Ta byla postavena kol r.1850, vždy udržována, za dp.P.Plhala celkově rekonstruována a nyní naposledy opravena v r.2001 nákladem města. V r.2002 však byla postižena povodní – jako celá ves. Kapli užíváme pouze o pouti, v neděli bližší k 24.6. V této kapli jsem letos nechal elektrifikovat zvon ostravskou firmou Impuls-Bachan. Železný zvonek sejmuli, pro lepší zvuk ulili nové srdce (na železné srdce přilili bronzové nálitky), vše opatřili příslušným mechanismem a 17.7.2003 znovu zavěsili. Zvoní každý den ve 12. a 18.hodin. Druhý zvonek, který zde visíval, byl za II. sv. války rekvírován.

Do farnosti patří i kaple sv.Jana a Pavla ve Stračí, stavěná před r.1850. Je opravena, ale nevyužívána. Zvonek z ní byl za války rekvírován. V lese nad Stračím je malá kaplička P.Marie (Pasovské), lidově zvaná „U krásného obrázku“. Stojí na rozcestí v místě starších Božích muk, která byla pojata do její pravé boční zdi. V r.1990 byla opravena a P.Ferdinandem slavnostně žehnána. Farníci ji pravidelně zdobí. Dále v lese je hranolová stavba z pískovcových kvádrů, nazývaná „hraběcí kaple“, je to na připomínku místa přepadení a vraždy snědovického hraběte Clary-Aldringena.

O majetku farnosti:

Farnost v roce 1948 vlastnila celkem 35ha35a47m2 půdy, z toho 1050m2 činila stavební parcela fary, 439m2 parcela kostela a 24m2 márnice.

Zábor majetku státem, v rámci cílené likvidace církve po r. 1948 ve Štětí nenastal, respektive církevní majetek byl ve Štětí zestátněn až „výkupy“ provedenými dne 2. 9. 1976. Sebráno bylo celkem: 34ha16a12m2. Takto nám zůstal pouhý 1ha 19a35m2. Část pozemku z farské zahrady byla pod tlakem „potřeby nové výstavby“ postupně za nízkou cenu odprodána.

Podle současného výpisu z Katastrálního úřadu v Litoměřicích vlastní církev ve Štětí: faru, zahradu, kostel, hřbitov a márnici – vše o výměře 1ha01a45m2. V obci Počeplice vlastníme dvě parcely orné půdy o celkové výměře 902m2, dnes sloučené do jednoho lánu. Celkem tedy 1ha10a47m2.

Z uvedeného vyplývá, že farnost nemá možnost příjmů z pronájmu nemovitostí.
„>Vzhledem k nynější špatné situaci v zemědělství není ani možno na tak malém zbytku půdy účinně hospodařit.

O duších ve farnosti:

Duší, tedy obyvatel čítalo v r.1713 Štětí 403, Počeplice 85, Stračí 85, Hněvice 50 a Račice 148, tedy 771 duší, všichni katolického vyznání.

V r.1888 mělo Štětí 1.835, Počeplice 373 a Stračí 326 obyvatel, tj. celkem: 2.534. Spolu s obcemi Hněvice a Račice (kde počet neznáme), mohla mít farnost kolem 3.000 duší. Z toho bylo ve Štětí 22 protestantů a 44 židů, ostatní katolíci.

Dle sčítání obyvatelstva v r.1991 mělo Štětí obyvatel 7.360, z toho katolíků 1.583, Počeplice 166 / 45, Stračí 113 / 30, Hněvice 152 / 29 a Račice 269 / 56. Duší celkem 8.060, z toho katolíků je 1.743, avšak účastníků na nedělních bohoslužbách dle mého vlastního sčítání jen 100.

Podle sčítání obyvatelstva v r. 2002 je ve farnosti 9.460 obyvatel celkem, avšak účastníků nedělních bohoslužeb ve farním kostele máme pouze 62.

O znaku farnosti:

Dne 16.4.2003 na žádost pana Miroslava Jana Šantina-rytíře sv.lazarského řádu potvrdil štětské farnosti litoměřický o.biskup Msgre.ThDr. Josef Koukl nový znak. Znak navrhl a spolu s erbovní listinou na ručním papíře vyhotovil heraldik Zdirad J.K.Čech z Kladna-rytíř maltského a svatolazarského řádu. Znak je odvozen od znaku města a zdejšího apoštolského patrocinia:

V modrém štítě zlatá věž bez oken a s uzavřenou branou – značící ustavičné panenství Bohorodičky Marie. Věž s třemi stínkami završuje červená střecha s křížkem. Přes věž leží pošikem černá ostrv pánů Berků z Dubé, připomínající jak někdejší vrchnost, tak kyj sv.Judy Tadeáše a pokosem pak stříbrná pila značící sv.Šimona.

(Vypracoval Mgr. Miroslav Šantin pro potřeby farnosti – jakékoli zveřejnění uvedených dat je vázáno na osobní souhlas autora).