V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě. Kdo jsou v naší místní církvi ti, kteří „jdou společně“? Kdo jsou ti, u kterých se zdá, že zůstávají více stranou? Jakým způsobem jsme voláni k tomu, abychom se ve větší míře stávali společníky na cestě? Jaké skupiny nebo jednotlivci jsou zanecháni na okraji?
- Co/kdo mi vyvstane na mysli, když se řekne „církev“? A co farnost/„místní církev“?
- Může se někdo v našem místním společenství církve cítit, že není součástí farnosti/místní církve? A proč?
- Co mi říkají slova „spoluzodpovědnost v církvi“?
- Jakou představu mám o místní církvi, tj. o naší farnosti – co mi tam chybí, co hodnotím pozitivně-negativně? Jaký je můj „sen o církvi“?
- Co pomáhá našemu růstu ve vědomí spoluzodpovědnosti v církvi?
Modlitba za průběh synody
Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.
Provázej nás ty sám, vstup do našich srdcí a vytvoř si v nich domov.
Ukaž nám cestu, kterou se máme vydat, uč nás, jak na ní vytrvat.
Jsme zde s přetěžkým břemenem svých slabostí a hříchů.
Nedopusť, abychom propadli zmatku, nedopusť, aby nás nevědomost svedla na scestí,
nedopusť, aby předpojatost ovlivnila naše činy.
Dej, ať v tobě nalezneme naši jednotu, abychom věčnému životu kráčeli vstříc společně,
abychom nesešli z cesty pravdy a neodchýlili se od toho, co je správné.
To vše žádáme od tebe, jenž jsi při díle na každém místě a v každém čase,
a ve společenství s Otcem i Synem na věky věků.
Amen.
