„Radujte se, pán je blízko.“ To je to poselství o němž by mohl vědět nejvíce Jan Křtitel. Jan je ten, který celým svým životem odkazuje na mesiáše, tedy na Krista a v určitém smyslu je zosobněním oné výzvy. On je ten, jenž je ukazatelem, značkou, lampou namířenou na Pána, inu hlas volajícího na poušti.
A když ho tak sledujeme, zjišťujeme, že je docela jiný ve svém jednání než lidé kolem nás. Je v pozici, kdy by mu stačilo na tu otázku židů, kteří se ho ptají říci: „Ano jsem to já.“ A na nějakou dobu by měl skvělý život.
Tak to přece vidíme v dnešní době kolem nás. Každé volby které prožíváme, tak slyšíme: „Já jsem ten, kterého potřebujete – já. Když mne zvolíte prezidentem, tak budu prezidentem všech, všechno se změní k lepšímu – já. Když mne a moji stranu zvolíte do parlamentu, všechno zařídíme – já a my. Když mne zvolíte starostou, udělám to, to a to a město bude vzkvétat – já to zařídím.“ To jsou mesiášové tohoto světa.
Jan dostává otázku a řekne – Ne, já ne – to On. Já jsem jen hlas volajícího na poušti.
Zjišťujeme, že ten Boží člověk je naprosto jiný. A pokud my máme být skutečným Božím lidem tak máme být i my naprosto jiní. Máme ukazovat na Boha, na Krista. Celý marketing, jak ho zná tento svět, tak musí jít s prominutím do háje. A přitom je to tak chytlavé: „Když budeš chodit do našeho kostela, tak určitě budeš šťastný, u nás je dobré klima, lepší než v kostely v okolí …. .“ I my jako křesťané si často myslíme, že můžeme používat v uvozovkách pro správnou věc ty stejné metody a v pokušení jsou jak kněží, tak laici.
Ale jakou metodu nám ukazuje svatý Jan: „On musí růst a já se menšit.“ Když zahlédne Krista, pak učedníkům řekne: „Hle beránek Boží.“ A od té doby už ti učedníci nechodí za ním ale za Kristem.
I my musíme ukazovat na Krista. Ano ne „tady budeš šťastný“, ale když se staneš Jeho učedníkem. A sami svým životem máme ukazovat, co to znamená – být Jeho učedníkem a následovat Jeho samotného. Vše ostatní je k tomu, aby nám to v tomto následování pomáhalo.
