Popeleční středa – začátek postní doby

popelecPopeleční středou vstupujeme do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na Velikonoce. V liturgickém kalendáři katolické církve je to středa, která předchází první neděli postní a označuje začátek postní doby. Byla zavedena někdy v 6.-7. století, kdy byl začátek postního období přeložen ze 6. neděle před Velikonocemi na předcházející středu, aby se z postní doby vyčlenily jednotlivé neděle, které nejsou chápány jako postní den.

Od konce 11. století se v tento den při bohoslužbách věřícím dělá na čele popelem znamení kříže s formulí: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (srov. Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v Církvi až do dnešní doby. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, svůj hřích a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se většinou získává ze spálených palmových a olivových ratolestí posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.

Popeleční středa je spolu s Velkým pátkem dnem přísného postu (půst od masa a půst „újmy“ – jen jednou za den úplné nasycení). Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, která zaznívá na Popeleční středu, míří jak na vnější skutky, „žíněné roucho a popel“, posty a umrtvování, tak i na obrácení srdce, na vnitřní pokání a obnovu. Bez toho by vnější kající skutky zůstaly neplodné a lživé. Vnitřní obrácení motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Jde o radikální rozchod s hříchem, což znamená odvrácení se od zla a naopak nové zaměření celého života k Bohu.

Vnitřní pokání křesťana může mít velmi rozmanité projevy, které se vhodně modifikují podle potřeb doby. Tradičními a staletími osvědčenými prostředky pokání jsou: modlitba, odříkání – „půst“ a „almužna“ – tedy dobrodiní činěná ve prospěch těch, kdo jsou na tom hůře než my. Půst je zaměřen na zkvalitnění vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému, a tím může ve svých důsledcích vést i ke zlepšení života a atmosféry v celé společnosti.